Okouzlující šťavel: Barevný skvost do vaší zahrady

Šťavel v zahradě

Šťavel je rostlina, která se často vyskytuje i v našich zahradách. Ačkoliv některé druhy, jako například šťavel kyselý, jsou oblíbenou bylinkou, jiné druhy šťavelu mohou být vnímány jako úporný plevel. Šťavel se snadno šíří svými semeny a podzemními oddenky, což z něj dělá houževnatého soupeře v boji o místo na záhonech.

Existuje mnoho druhů šťavelu, které se liší vzhledem i vlastnostmi. Některé druhy mají listy zelené, jiné červenohnědé. Květy bývají drobné, žluté, růžové nebo bílé.

Pokud se rozhodnete pěstovat šťavel jako bylinku, zvolte si slunné stanoviště s vlhčí, ale dobře propustnou půdou. Šťavel se množí dělením trsů na jaře nebo na podzim. Pro kuchyňské účely se sbírají mladé listy před rozkvětem. Šťavel má osvěžující, kyselou chuť a je bohatý na vitamín C.

Naopak, pokud se chcete šťavelu zbavit, je důležité zvolit správný postup. Pravidelné pletí a okopávání pomůže omezit jeho šíření. Důležité je odstraňovat i kořeny, aby rostlina znovu nevyrostla. Chemická likvidace by se měla používat pouze v krajních případech.

Druhy šťavelu

Rod šťavelů (Oxalis) zahrnuje stovky druhů a patří do čeledi šťavelovitých (Oxalidaceae). Tyto rostliny jsou rozšířené po celém světě, ale nejvíce druhů pochází z Jižní Ameriky a Jižní Afriky. Šťavely jsou známé svými trojčetnými listy, které připomínají listy jetele, a pětičetnými květy v různých barvách, jako je bílá, žlutá, růžová nebo fialová.

Mezi nejznámější druhy patří šťavel kyselý (Oxalis acetosella), který roste i u nás v lesích a jehož listy mají kyselou chuť. Oblíbenou okrasnou rostlinou je šťavel růžový (Oxalis triangularis) s tmavě růžovými listy a světle růžovými květy. Pro svůj vzhled se mu také říká "motýlí rostlina". Dalším zajímavým druhem je šťavel hlíznatý (Oxalis tuberosa), který se pěstuje v Jižní Americe pro své jedlé hlízy. Ty se konzumují vařené nebo pečené a mají nasládlou chuť.

Šťavely jsou nenáročné rostliny, které se dají pěstovat jak v interiéru, tak i na zahradě. Vyžadují světlé stanoviště, ale bez přímého slunce a propustnou, mírně vlhkou půdu. Většina druhů je mrazuvzdorná, ale některé, jako například šťavel růžový, je nutné na zimu přenést do interiéru.

Pěstování šťavelu

Šťavel, známý také pod latinským názvem Oxalis, je nenáročná rostlina, která se s oblibou pěstuje pro své dekorativní listy a svěží chuť.

Existuje mnoho druhů šťavelu, od drobných pokojových rostlin až po větší druhy vhodné do zahrady. Většina druhů preferuje světlé stanoviště bez přímého slunce, ačkoliv některé druhy snášejí i polostín. Půda by měla být propustná, bohatá na živiny a mírně kyselá.

Šťavel se snadno množí dělením trsů, které se provádí na jaře nebo na podzim. Rostliny vysazujeme do sponu asi 20 cm. Během vegetace je vhodné šťavel pravidelně zalévat a přihnojovat tekutým hnojivem pro pokojové rostliny. V zimě zálivku omezíme a rostlinu umístíme na chladnější a světlejší místo.

Šťavel je nejen okrasná, ale i užitečná rostlina. Listy obsahují vitamín C a kyselinu šťavelovou, která jim dodává charakteristickou nakyslou chuť. V kuchyni se používají do polévek, salátů, omáček a nápojů. Je však důležité konzumovat šťavel s mírou, protože kyselina šťavelová může ve větším množství škodit zdraví.

Kyseláč je jako malý kousek lesa, který si můžeme přinést domů. Jeho něžné lístky a drobné kvítky nám připomínají krásu přírody i v betonové džungli.

Božena Němcová

Světlo a teplota

Oxalis, česky šťavel, je rostlina milující světlo. Pro zdravý růst a zářivé barvy listů potřebuje dostatek jasného, ​​ale nepřímého slunečního světla. Přímé slunce, zvláště v poledních hodinách, může listy spálit a způsobit jejich blednutí. V létě je ideální umístění na světlém stanovišti chráněném před prudkým sluncem, například na parapetu okna orientovaného na východ nebo západ. V zimě, kdy je slunečního svitu méně, je vhodné rostlinu přemístit na světlejší místo, aby měla dostatek energie pro růst.

Teplota hraje pro oxalis také důležitou roli. Během vegetačního období, od jara do podzimu, preferuje mírné teploty mezi 18-24 °C. V zimě, kdy rostlina vstupuje do období vegetačního klidu, jí vyhovují chladnější teploty okolo 10-15 °C. Nižší teploty, než 10 °C, mohou rostlinu poškodit a způsobit uhynutí. Důležité je chránit oxalis před průvanem a náhlými teplotními výkyvy, které by mohly způsobit opad listů.

Zemina a hnojení

Oxalis, česky šťavel, je rostlina, která preferuje dobře propustnou, humózní zeminu. Ideální je směs zeminy pro pokojové rostliny s přídavkem rašeliny a písku pro zajištění vzdušnosti. Šťavel není náročný na živiny, ale během vegetačního období, od jara do podzimu, ocení pravidelné přihnojování. Použijte tekuté hnojivo pro pokojové rostliny, bohaté na draslík, který podporuje kvetení. Hnojte jednou za 14 dní, v zimě hnojení omezte nebo úplně vynechejte. Důležité je nenechat zeminu přemokřit, proto zalévejte až ve chvíli, kdy je povrch zeminy suchý. Nadměrná zálivka může vést k hnilobě kořenů a následnému úhynu rostliny. Naopak, krátkodobé sucho šťavel snáší poměrně dobře.

Zalévání a vlhkost

Oxalis, neboli šťavel, je rostlina, která si potrpí na vlhkou půdu, ale nesnáší přemokření. Zalévejte ji proto pravidelně, ale s mírou. Voda by nikdy neměla v květináči stát, proto je důležitá dobrá drenáž. V létě, kdy oxalis bujně roste, zalévejte častěji, klidně i každý den, pokud je substrát suchý. V zimě, kdy rostlina odpočívá, zálivku omezte na minimum a nechte půdu téměř vyschnout.

Vlastnost	Popis
Český název	Šťavel
Latinský název	Oxalis
Typ rostliny	Bylina
Použití	Okrasná rostlina, některé druhy jedlé

Oxalis má ráda vlhčí vzduch, proto ji prospěje rosení, a to zejména v horkých letních dnech nebo v zimě v přetopených místnostech. Pokud nemáte čas na rosení, můžete rostlinu umístit na misku s vlhkými kamínky. Dbejte však na to, aby se dno květináče nedotýkalo vody. Správná zálivka a vlhkost jsou pro zdravý růst a bohaté kvetení oxalisu klíčové.

Množení šťavelu

Šťavel, tato nenáročná rostlina, se množí snadno a to hned několika způsoby. Nejjednodušší je dělení trsů, které se provádí na jaře nebo na podzim. Stačí opatrně rozdělit kořenový systém na menší části a ty zasadit do samostatných květináčů nebo na záhon. Další možností je množení pomocí pacibulek, drobných cibulek, které se tvoří na kořenech. Ty se sbírají na podzim a na jaře se sází do země. Šťavel se dá množit i semeny, která se vysévají na jaře do truhlíků nebo přímo na záhon. Semena klíčí poměrně dlouho, proto je potřeba být trpělivý.

Ať už zvolíte jakýkoliv způsob množení, nezapomeňte na to, že šťavel má rád slunné stanoviště a propustnou půdu. S trochou péče se vám odmění bohatou úrodou chutných listů, které se dají využít v kuchyni.

Škůdci a choroby

Oxalis, česky šťavel, je nenáročná rostlina, která obvykle odolává škůdcům a chorobám. Nicméně i ona může být náchylná k problémům, zvláště pokud není o ni správně pečováno. Mezi nejčastější škůdce patří svilušky, molice a mšice. Tyto drobné potvůrky se živí rostlinnou šťávou, což může vést k deformaci listů, žloutnutí a celkovému oslabení rostliny. V případě napadení je důležité zasáhnout co nejdříve. Vhodným řešením je mechanické odstranění škůdců, například proudem vody, nebo použití insekticidního mýdla.

Kromě škůdců může být oxalis náchylný i k houbovým chorobám, jako je například padlí nebo plíseň šedá. Tyto choroby se projevují bílým nebo šedým povlakem na listech a stoncích. Příčinou bývá nadměrná vlhkost a nedostatečné proudění vzduchu. Prevencí je správné zalévání, kdy se dbá na to, aby půda mezi zálivkami stihla proschnout, a dostatečné větrání. V případě napadení je nutné odstranit postižené části rostliny a použít vhodný fungicid.

Šťavel v kuchyni

Šťavel je rostlina s kyselou chutí, která se používá v kuchyni po celém světě. Jeho listy, stonky i květy obsahují kyselinu šťavelovou, která mu dodává charakteristickou chuť. V malém množství je kyselina šťavelová neškodná, ale ve větším množství může být toxická, proto je důležité konzumovat šťavel s mírou.

Šťavel se nejčastěji používá do salátů, polévek a omáček. Jeho kyselá chuť osvěží a dodá pokrmům zajímavý chuťový rozměr. Čerstvé listy šťavelu se hodí do salátů s rajčaty, okurkami a další zeleninou. Můžete ho přidat i do zeleninových polévek, kterým dodá pikantní nádech. Šťavel se dá použít i do omáček k masu, například k jehněčímu nebo kuřecímu.

Při vaření se šťavelem doporučuje přidávat ho až na konci, aby neztratil svou svěží chuť a barvu. Šťavel se dá i konzervovat, například zmrazením nebo naložením do soli.

Je důležité si uvědomit, že šťavel obsahuje kyselinu šťavelovou, která může bránit vstřebávání vápníku. Proto by ho lidé s onemocněním ledvin nebo se sklonem k tvorbě ledvinových kamenů měli konzumovat s mírou.