Ačokča: Zázračná rostlina, o které jste pravděpodobně nikdy neslyšeli

Ačokča

Původ a rozšíření ačokči

Ačokča, známá také jako papírová melounová okurka, pochází z horských oblastí And v Jižní Americe. Konkrétně se vyskytuje v zemích jako je Kolumbie, Ekvádor, Peru a Bolívie. V těchto oblastech roste jako vytrvalá rostlina a je pěstována pro své plody a hlízy, které jsou důležitým zdrojem potravy pro místní obyvatele. Ačokča preferuje vlhké a chladnější klima s teplotami mezi 13 a 24 stupni Celsia. Díky své odolnosti vůči chorobám a škůdcům se ačokča postupně rozšiřuje i do dalších částí světa. Pěstuje se v mírném pásmu Severní Ameriky, Evropy, Asie a Austrálie. V těchto oblastech se pěstuje jako jednoletá rostlina, protože není mrazuvzdorná. Ačokča je stále více populární i mezi českými zahrádkáři, kteří oceňují její nenáročnost a zajímavou chuť plodů.

Botanický popis rostliny

Ačokča, známá také jako paprikookurka či melounová okurka, je jednoletá rostlina, která patří do čeledi lilkovitých. Pochází z Jižní Ameriky, kde se pěstuje pro své plody. Ačokča je popínavá rostlina, která může dorůst až do délky 5 metrů. Má velké, srdčité listy a drobné, bílé květy. Plodem je bobule oválného tvaru, která může být dlouhá až 10 cm. Slupka plodu je tenká a hladká, žluté až oranžové barvy. Dužnina je šťavnatá, sladkokyselá a má osvěžující chuť. Ačokča se konzumuje čerstvá, ale i tepelně upravená. Může se přidávat do salátů, polévek, omáček a dezertů. Plody ačokči jsou bohaté na vitamíny a minerály. Obsahují vitamín C, vitamín A, draslík a železo. Ačokča je nenáročná rostlina na pěstování. Daří se jí na slunném stanovišti s propustnou půdou.

Pěstování ačokči v našich podmínkách

Ačokča, exotická kráska z Jižní Ameriky, si pomalu ale jistě nachází cestu i do našich zahrad. Pěstování této rostliny, známé také jako paprikookurka či melounová okurka, není nijak náročné a zvládne ho i začátečník. Ačokča miluje slunce a teplo, proto je ideální vysadit ji na slunné stanoviště chráněné před větrem. Půda by měla být propustná a bohatá na živiny. Semena vyséváme od března do dubna do skleníku nebo fóliovníku, na venkovní záhon pak sazeničky umístíme v druhé polovině května. Ačokča je popínavá rostlina, proto je vhodné zajistit jí oporu v podobě tyček nebo pergoly. Během vegetace rostlinu pravidelně zaléváme a přihnojujeme. Plody sklízíme od srpna až do prvních mrazů. Chuťově je ačokča velmi zajímavá, připomíná kombinaci okurky, melounu a papriky. Konzumovat ji můžeme syrovou, vařenou i nakládanou. Ačokča je navíc bohatá na vitamíny a minerály, takže její zařazení do jídelníčku se rozhodně vyplatí.

Sklizeň a využití plodů

Ačokča plodí od června až do prvních mrazů. Plody, připomínající malé melouny, se sklízí postupně, jak dozrávají. Zralost poznáme podle žluté až oranžové barvy a snadného odlomení od stonku. Pro urychlení zrání a ochranu před slimáky můžeme rostlinu pěstovat na vyvýšeném záhoně nebo ve skleníku. Ačokča je velmi úrodná a z jedné rostliny můžeme sklidit až několik kilogramů plodů.

Čerstvé plody se konzumují syrové a chutnají sladce, s jemnou melounovou příchutí. Můžeme je přidávat do ovocných salátů, dezertů nebo z nich připravit osvěžující nápoje. Ačokča se také hodí k tepelné úpravě. Dá se z ní připravit marmelada, chutney nebo kompot. Semena ačokči jsou jedlá a mají oříškovou chuť. Můžeme je konzumovat pražená, mletá nebo je přidávat do pečiva.

Rostlina je jako člověk, i ona potřebuje lásku, péči a vhodné podmínky k životu.

Anežka Malá

Nutriční hodnota ačokči

Ačokča, známá také jako paprikookurka či melounová okurka, je rostlina pocházející z Jižní Ameriky. Její plody, připomínající směs papriky a okurky, jsou oblíbené pro svou osvěžující chuť a všestranné využití v kuchyni. Ačokča je bohatá na vitamíny a minerály, zejména vitamín C, vitamín A a draslík. Obsahuje také antioxidanty, které pomáhají chránit buňky před poškozením volnými radikály. Díky nízkému obsahu kalorií a tuku je ačokča vhodná i pro ty, kteří dbají na zdravou stravu. Konzumace ačokči může přispět k posílení imunity, zlepšení trávení a regulaci krevního tlaku. Plody se konzumují syrové, vařené i nakládané a hodí se do salátů, polévek, omáček i dezertů. Ačokča je nenáročná rostlina, kterou lze pěstovat i v našich podmínkách.

Ačokča v kuchyni: tipy a recepty

Ačokča je v našich končinách stále spíše neznámou zeleninou, přitom její pěstování je poměrně snadné a chuťově je velmi zajímavá. Chuť ačokči se dá přirovnat k chuti okurky a artyčoku. Rostlina ačokča pochází z Jižní Ameriky a je příbuzná slunečnici. Ačokču můžeme konzumovat syrovou, vařenou i pečenou. Syrová ačokča se hodí do salátů, pomazánek nebo na obložené chlebíčky. Vařenou ačokču můžeme podávat jako přílohu k masu nebo ji přidat do polévek a zeleninových směsí. Pečená ačokča je výbornou pochutinou, kterou můžeme dochutit bylinkami a kořením. Z ačokči se také dají připravovat různé druhy chipsů a lupínků. Ačokča je bohatá na vitamíny a minerály a je vhodná i pro diabetiky.

Léčivé účinky ačokči

Ačokča, známá také jako rostlina inků, je fascinující rostlina s jedlými plody a listy. Po staletí se používá v tradiční medicíně v Jižní Americe. V posledních letech se ačokča dostává do popředí i v jiných částech světa, a to především díky obsahu vitamínů, minerálů a antioxidantů.

Vlastnost Ačokča Brambor
Čeleď Lulkowaté Lulkowaté
Původ Jižní Amerika Jižní Amerika

Mezi nejvýznamnější látky obsažené v ačokče patří vitamíny C a A, dále pak železo, draslík a vápník. Ačokča je bohatá na antioxidanty, které pomáhají chránit buňky před poškozením volnými radikály. Pravidelná konzumace ačokči tak může přispívat k posílení imunitního systému a ochraně před chronickými nemocemi. Ačokča se tradičně používá k léčbě respiračních onemocnění, jako jsou kašel a nachlazení. Domorodí obyvatelé Jižní Ameriky ji používali také k léčbě kožních problémů, revmatismu a artritidy.

Je důležité si uvědomit, že ačokča by neměla být používána jako náhrada pestré a vyvážené stravy. Před konzumací ačokči, a to zejména v případě těhotenství, kojení nebo užívání léků, je vhodné poradit se s lékařem.

Zajímavosti o ačokče

Ačokča, u nás známá spíše jako paprikookurka, pochází z Jižní Ameriky, kde ji pěstovali už Inkové. Tato popínavá rostlina se pěstuje jako jednoletka, i když ve své domovině roste jako trvalka. Ačokča je zajímavá tím, že se konzumují všechny její části. Plody, které připomínají papriky, se používají do salátů, polévek i omáček. Mají nasládlou chuť s nádechem chuti okurky. Listy a výhonky se dají připravovat podobně jako špenát. Ačokča je bohatá na vitamíny C a B a minerály, jako je železo a vápník. Pěstování ačokči je poměrně snadné, daří se jí na slunném stanovišti s propustnou půdou.

Publikováno: 05. 02. 2025

Kategorie: zahrada